O co jde?

Já vím. Je to nesmysl. Neefektivní. Nerentabilní. Naložit ručně psané dopisy v České republice do auta, převést je na jih Evropy, přeplout Středozemní moře, táhnout se s nimi přes Malý Atlas na okraj Sahary k Erg Chebbi, přetnout Maroko od alžírských hranic až k Atlantiku a pak se kodrcat ještě další kus cesty na jih podél oceánu až k mysu Juby. Tady, po skoro čtyřech tisících kilometrech ty dopisnice odnést na poštovní úřad a poslat zpátky do Česka.

Proč právě k mysu Juby? Protože právě tady, u marockého města Tarfaja, prožil nejkrásnější léta života spisovatel a pilot, autor Malého prince, Antoine de Saint-Exupéry - jako velitel letiště. Kromě klasické práce letce se tady snažil (úspěšně) přesvědčit vzbouřené kmeny Maurů, aby přestaly ohrožovat právě přepravu pošty. A tady se také stal spisovatelem - začal psát svůj první román Kurýr na jih (někdy také Jižní pošta). Na vysazených dveřích na dvou sudech od benzinu... A první myšlenka na napsání Malého prince ho údajně napadla také právě tady.

Je to absolutní nesmysl a dobře to vím. Ale rozhodl jsem se přesvědčit pár lidí, aby se na chvíli zastavili, zapřemýšleli a dali tomu nesmyslu smysl. Schválně. Kdy jste někomu blízkému napsali víc než esemesku, kdy jste se vybičovali k většímu výkonu, než že jste olajkovali fotku nebo v tom lepším případě nadatlovali mail? Kdy jste naposledy psali plnicím perem a na dopisní papír? Vzpomínáte, jak chutnalo, když jste olízli obálku, než jste ji zalepili?

Představte si, že vašemu blízkému přijde jednoho dne dopis z Maroka. Nedůvěřivě obálku otevře a budou tam řádky od vás. Slova, na která byste za normálních okolností neměli čas. Otisk vašeho srdce v poušti. Je to možná nesmysl. Ale my tam pojedeme. Se stovkou dopisů stejně jako s jedním jediným. Poslat poštu.

Záleží na tom, jestli chcete vidět klobouk nebo hroznýše...